Soutěžící
16. 7. 2007
soutěž ukončena-vyhrává Ivča s 6-ti hlasy...Ale diplom mám i pro všechny ostatní:o)Diplomy Zde1.Soutěžíci je-Ivanka
Jmenuji se Denísek a je mi 5 let. Do listopadu roku 2006 jsem žil u páníčku Petra a Martiny a jejich dcerky Kačenky. Ale v srpnu toho roku se jim narodil syn Filip a zájem o mne uvadl, nevím jak to bylo dřív(moje nová panička si to nepamatuje), ale nedostávalo se mi té péče jakou by pejsek měl mít a tak si mě v prosinci, dva dny před Mikulášem vzala Ivanka, sestra jednoho z dospělých páníčků. A pak mi začal život, zkončilo mi povalování na gauči, dostal jsem konečně pořádně najíst, plnou mističku vody a hlavně lásku
Pohlazení, které mi tak chybělo. A panička Ivanka mě dala oočkovat, koupila mi komplet nové vybavení a já byl štastný. A štastný jsem i teď, protože panička Ivanka má ráda paníčka Péťu, který mě má taky strašně moc rád a oba dva se mnou chodí na dlouhé procházky a mají mě moc rádi, jsem teď prostě šťastný pejsek A mám i bezva kámoše Rozetku, ten měl včera rok u paničky, tak dostal pořádnou mrkvičku. Toho dostala od své kamarádky Sylvi a máme ho moc rádi, občas mě teda zlobí, protože mi krade granule, ale mě touž tak nějak nevadí, já mu zbaštím co mu v kleci najdu a ještě ho pěkně proženu po pokoji. Teď se ale 3 týdny neuvidíme, tak už teď mi je smutno.
Tak to by byl příběh o nás dvou, já doufám Terinko, že se ti bude líbit a i když nevyhrajeme, nevadí, hlavní je přeci zůčastnit se
Pohlazení, které mi tak chybělo. A panička Ivanka mě dala oočkovat, koupila mi komplet nové vybavení a já byl štastný. A štastný jsem i teď, protože panička Ivanka má ráda paníčka Péťu, který mě má taky strašně moc rád a oba dva se mnou chodí na dlouhé procházky a mají mě moc rádi, jsem teď prostě šťastný pejsek A mám i bezva kámoše Rozetku, ten měl včera rok u paničky, tak dostal pořádnou mrkvičku. Toho dostala od své kamarádky Sylvi a máme ho moc rádi, občas mě teda zlobí, protože mi krade granule, ale mě touž tak nějak nevadí, já mu zbaštím co mu v kleci najdu a ještě ho pěkně proženu po pokoji. Teď se ale 3 týdny neuvidíme, tak už teď mi je smutno.Tak to by byl příběh o nás dvou, já doufám Terinko, že se ti bude líbit a i když nevyhrajeme, nevadí, hlavní je přeci zůčastnit se
Haf a drápek my dva :o)
2.Soutěžící je-Panki
2.Soutěžící je-Panki
Nazdárek,mé jméno je Panki.Docela neobvyklé jméno,že?Dostal jsem jej podle mého vzhledu srsti (jak už asi tušíte) .Můj příběh také není nijak občejný,budu vám jej tedy vyprávět:
Narodil jsem se 28.10.2005 v jednom Ostravském kroužku .Měl jsem několik sourozenců-vlastních i nevlastních.Celkem malých morčecích miminek tam asi bylo 20. A tady začal ten problém-kam s náma? Chtěli nás rozpordat chovatelům hadů jako krmivo,dokud jsme ještě malí.Otřesná představa!Nikdo z nás takhle nechtěl zkončit!Vedoucí kroužku nás proto nabízela každému,kdo tento kroužek navštěvoval, ale někdo už doma zvířátko měl anebo mu to rodiče nedovolili. Jednou tam ale přišla máma od jedné holčiny (byla docela sympatická,nosila mi z domu piškoty a papriky
).A začalo přemlouvání.Po tomto dlouhém pokusu se rozhodli,že si mě tedy vezmou.SLÁVA! Venku čekal táta v autě.Jakmile mě donesly do auta,táta byl v šoku.Já jsem ale raději nic neposlouchal,hlavně že už jsem pryč a nebude ze mě hadí pochoutka.
Bylo to 7.12.-venku byl sníh a neměl jsem žádnou deku,krabici,prostě nic.Máma od mé nové paničky si mě tedy strčila pod bundu,jé tam bylo teplíčko.Vyškrábal jsem se až na límec,abych měl dobrý výhled.
Po asi půl hodině jsme přijeli domů.Jako poděkování paničce jsem ji počůral a nechal ji tam pachovou stopu. Bohužel,ona to asi nepochopila právně. No nic,počkám si,až mě šoupnou do nově vyčištěné klece.
A jéje,co to vidím?V pokojíku už stála obrovská klec a v ní seděl králík a k němu se tulila fešanda-morčecí slečna.Jupí,pomyslel jsem si,nebudu tady sám! Panička mě pomalu dala do klece. Ihned jsem se šel seznámit s morčecí slečnou a tím sympatickým králíkem. A teď jsme v kleci byli 3-Panki,Kety a Bobánek.
Když jsem poté zjistil,že ona slečna není slečna,ale poněkud starší dáma,které je už 6 let-říkal jsem si,že na svůj věk vypadá velice dobře.I Bobánek nebyl nějaký mladík,bylo mu 5. Byl jsem ale hlavně rád,že v mém novém domově nejsem sám.Jsem rád,že to dopadlo takhle dobře,děkuji ti má nová paničko!
Za rok Ketynka umřela ve věku krásných 7mi let.Hrozně se mi stýská.Bobánek zemřel taky v sedmi letech.Achjo,teď tady mám jen pejska Kikinku,ta je naštěstí ještě mladá,aspoň nějaký kamarád mi dlouho zůstane.
Tento příběh je zcela pravdivý.Doufám,že nikde jinde se nic podobného nestalo-dávat morčátka hadům!
Narodil jsem se 28.10.2005 v jednom Ostravském kroužku .Měl jsem několik sourozenců-vlastních i nevlastních.Celkem malých morčecích miminek tam asi bylo 20. A tady začal ten problém-kam s náma? Chtěli nás rozpordat chovatelům hadů jako krmivo,dokud jsme ještě malí.Otřesná představa!Nikdo z nás takhle nechtěl zkončit!Vedoucí kroužku nás proto nabízela každému,kdo tento kroužek navštěvoval, ale někdo už doma zvířátko měl anebo mu to rodiče nedovolili. Jednou tam ale přišla máma od jedné holčiny (byla docela sympatická,nosila mi z domu piškoty a papriky
).A začalo přemlouvání.Po tomto dlouhém pokusu se rozhodli,že si mě tedy vezmou.SLÁVA! Venku čekal táta v autě.Jakmile mě donesly do auta,táta byl v šoku.Já jsem ale raději nic neposlouchal,hlavně že už jsem pryč a nebude ze mě hadí pochoutka.Bylo to 7.12.-venku byl sníh a neměl jsem žádnou deku,krabici,prostě nic.Máma od mé nové paničky si mě tedy strčila pod bundu,jé tam bylo teplíčko.Vyškrábal jsem se až na límec,abych měl dobrý výhled.
Po asi půl hodině jsme přijeli domů.Jako poděkování paničce jsem ji počůral a nechal ji tam pachovou stopu. Bohužel,ona to asi nepochopila právně. No nic,počkám si,až mě šoupnou do nově vyčištěné klece.
A jéje,co to vidím?V pokojíku už stála obrovská klec a v ní seděl králík a k němu se tulila fešanda-morčecí slečna.Jupí,pomyslel jsem si,nebudu tady sám! Panička mě pomalu dala do klece. Ihned jsem se šel seznámit s morčecí slečnou a tím sympatickým králíkem. A teď jsme v kleci byli 3-Panki,Kety a Bobánek.
Když jsem poté zjistil,že ona slečna není slečna,ale poněkud starší dáma,které je už 6 let-říkal jsem si,že na svůj věk vypadá velice dobře.I Bobánek nebyl nějaký mladík,bylo mu 5. Byl jsem ale hlavně rád,že v mém novém domově nejsem sám.Jsem rád,že to dopadlo takhle dobře,děkuji ti má nová paničko!
Za rok Ketynka umřela ve věku krásných 7mi let.Hrozně se mi stýská.Bobánek zemřel taky v sedmi letech.Achjo,teď tady mám jen pejska Kikinku,ta je naštěstí ještě mladá,aspoň nějaký kamarád mi dlouho zůstane.
Tento příběh je zcela pravdivý.Doufám,že nikde jinde se nic podobného nestalo-dávat morčátka hadům!
3.Soutěžící-Zlatuška
Jak se ke me dostalo moje morcatko !
Jednoho dne, bylo to nekdy v roce 2004 jsem navstivila svoji kamaradku Milenu. Milena mela doma vzdycky morcatka v akvarku a hezky se o ne starala. Kdyz jsem byla u ni v pokoji, akvarko tam nebylo, tak se ji ptam: Milo kde mas Pepika? A ona mi rekl ze tamhle. Koukla jsem kam ukazala prstem a vidim mezi skrini a matraci byla klec, rozmery na krecka (jednalo se presne o tuhle klec http://www.chovatelske-potreby.ajaxshop.cz/Hlodavci/12930-Klec-Grim-I-37x25x25cm ) no a v ty kleci se krcilo morcatko. Jen jsem vytrestila oci a rikam si PANE BOZE! Morcatko jsem vyndala a chovala, byl to samozrejme Pepicek (vzdycky mela Pepicky), no a Pepicek mi sedel na kline a bylo mi ho lito. Jeste ten den jsem ho odvezla domu, kamaradka nic nenamitala. Maminka byla stastna ze mame dalsi zvire, ale kdyz videla tu klec tak rekla ze je proste nas a nedame ho.
Po tydnu jsem sla a koupila jsem mu novou klec, poradnou podestylku, napajecku a jako domecek mu dodnes verne slouzi velka sklenice od okurek. Pepicek byl milej a hodnej, maminka ho rozmazluje kazdy rano kdyz jde se psem tak mu natrha pampelisky a on ceka u dvirek a dela quiquiqui
a ceka na listecky. Je to fakt mazlicek.
Minulej rok jsem jela na dovolenou a nechtela sem aby Pepu hlidala babicka nebo nekdo z rodiny a tak sem ho vzala a odvezla ke kamaradce, ktera ma morcata. Dala sem ho do kotce k jednomu hezkymu klukovi Cipovi a tam bydlel asi tyden. Pak jsem ho zas odvezla domu.
Tehdy bylo 12.ledna 2006 asi tak 5 hodin rano a ja slysela takovy divny zvuky, tak jsem se probudila a tise posloucham odkud ten zvuk jde a po tme jsem usoudila ze z rohu kde je klec. Tak jsem rozsvitila mobilem a koukam a nic nevidim, tak jsem se bala vstat a rozsvitit velky. Nakonec jsem sebrala odvahu a vstala a rozsvitila. V kleci byl nas CHLAPECEK Pepa a jeho 3 maly deticky! Takze ze dne na den byl Pepa holka. Uz jsme zvykli mu rikat ze je kluk, takze je to ta Pepa ale kluk. No proste Pepickovi se narodili krasny miminka, ale bohuzel jedno bylo nejaky nemocny a za dva dny umrelo, ty dalsi dve vypadaly silny, ale jedno z nich umrelo za 2 tydny a tak zustalo posledni, zacala jsem mu rikat Kim, byl to celej tatinek. Kim nam zacala rust, ve 2 mesicich jsem ji vzala k vetovi na ockovani a prohlidku, rekl ze je krasna a zdrava, asi za tyden si ji odvezla nejaka holcicka s tatinkem a Pepa zase zustal sam a tak jsme mu poridili kamose kralicka Azamata a spolu bydli ve velky kleci, maj se moc radi. Azamat hopka po byte a Pepicek beha za nim.
Pepca je ted zase na tyden u kluka, uz se moc tesim na malinky deticky. Jsem rada ze ho mam!!!
ahojda.. ja mam takovych pribehu
tak treba.. Jak se k nam do rodiny dostal pes. Respektive fena -
Renuška. Sestrencina mama mela Renušku asi ctyri roky... Jenze se k ni
neumela chovat, neumela ji "vychovat" a tak ji bila, davala ji malo
jist... Mamka ji rekla ze si ji vezme ze se na to nemuze divat. Tak si
ji odvezla domu. Renuška byla ze vseho strasne vystrasena... kdyz mama
zacla zametat tak se krcila v koute, jak se bala smetaku ze dostane pres
hrbet... Ale postupem casu se bat prestala. Vychazela se vsema z rodiny
az na brachu kterej byl malej a ona maly deti nenavidela, protoze i ti
ji ublizovali kdyz byla mala... Nicmene zacala se pekne otrkavat a
zacala nas mit rada. Kdykoli sme sli na prochazku tak vylitla z baraku a
zacla stekat na kolemjdouci, vzdycky ale jen u vchodu. Pak uz si hopkala
a blbla na prochazce Meli sme ji skoro devet let... byla stejne
stara jako ja. Zemrela ve 13,5 letech na nadory na mlecnych zlazach a
vode na plicich... Myslim si ze u nas mela krasny zivot. Byla to takova
moje segra.. Dalsiho pejsana sme si uz neporidili, prootze ja zacla
chodit na stredni a mam ted malo casu i na ty morcatka... Ale morcata
mame porad, a k tomu jeste kralici a kreccici.. Ale az budu mit vlastni
byt a budu zit uz na vlastnich nohou tak si psa poridim - hladkosrstyho
foxteriera...
Tak to je muj pribeh do souteze
Zlatuska
tak treba.. Jak se k nam do rodiny dostal pes. Respektive fena -
Renuška. Sestrencina mama mela Renušku asi ctyri roky... Jenze se k ni
neumela chovat, neumela ji "vychovat" a tak ji bila, davala ji malo
jist... Mamka ji rekla ze si ji vezme ze se na to nemuze divat. Tak si
ji odvezla domu. Renuška byla ze vseho strasne vystrasena... kdyz mama
zacla zametat tak se krcila v koute, jak se bala smetaku ze dostane pres
hrbet... Ale postupem casu se bat prestala. Vychazela se vsema z rodiny
az na brachu kterej byl malej a ona maly deti nenavidela, protoze i ti
ji ublizovali kdyz byla mala... Nicmene zacala se pekne otrkavat a
zacala nas mit rada. Kdykoli sme sli na prochazku tak vylitla z baraku a
zacla stekat na kolemjdouci, vzdycky ale jen u vchodu. Pak uz si hopkala
a blbla na prochazce
Meli sme ji skoro devet let... byla stejne stara jako ja. Zemrela ve 13,5 letech na nadory na mlecnych zlazach a
vode na plicich... Myslim si ze u nas mela krasny zivot. Byla to takova
moje segra.. Dalsiho pejsana sme si uz neporidili, prootze ja zacla
chodit na stredni a mam ted malo casu i na ty morcatka... Ale morcata
mame porad, a k tomu jeste kralici a kreccici.. Ale az budu mit vlastni
byt a budu zit uz na vlastnich nohou tak si psa poridim - hladkosrstyho
foxteriera...
Tak to je muj pribeh do souteze
Zlatuska
4.soutěžící-ThErEzKaP
tak tohle bude příběh o tom jakto, že vůbec morčata chovám?
Od mala,asi už od 4 let jenomže neprve jsem měla zakrslé králíky ti byli no,,:D neprv 1 toho zažrala kočka pak 2 černý králíček no,, tak pak sem si řekla že králíka už nechci a z postupem času jsem měla zase napřed janom jedno morče toho si moc nepamatuju ,ale vim že bylo hoodně flekatý no to se potom nějak vytratilo...a pak sem měla další myslim na vánoce rezavý... no pak se můj chov postupně rozrůstal až mi morčata přirostla k srdci do konce kamarád si místo křečků pořídil morče...to sme zase chtěli farmu ale to je na dlouhý povídání.........
Od mala,asi už od 4 let jenomže neprve jsem měla zakrslé králíky ti byli no,,:D neprv 1 toho zažrala kočka pak 2 černý králíček no,, tak pak sem si řekla že králíka už nechci a z postupem času jsem měla zase napřed janom jedno morče toho si moc nepamatuju ,ale vim že bylo hoodně flekatý no to se potom nějak vytratilo...a pak sem měla další myslim na vánoce rezavý... no pak se můj chov postupně rozrůstal až mi morčata přirostla k srdci do konce kamarád si místo křečků pořídil morče...to sme zase chtěli farmu ale to je na dlouhý povídání.........
5.soutěžící-1Marketocka1
Jak se ke me dostalo moje morcatko !
Jednoho dne, bylo to nekdy v roce 2004 jsem navstivila svoji kamaradku Milenu. Milena mela doma vzdycky morcatka v akvarku a hezky se o ne starala. Kdyz jsem byla u ni v pokoji, akvarko tam nebylo, tak se ji ptam: Milo kde mas Pepika? A ona mi rekl ze tamhle. Koukla jsem kam ukazala prstem a vidim mezi skrini a matraci byla klec, rozmery na krecka (jednalo se presne o tuhle klec http://www.chovatelske-potreby.ajaxshop.cz/Hlodavci/12930-Klec-Grim-I-37x25x25cm ) no a v ty kleci se krcilo morcatko. Jen jsem vytrestila oci a rikam si PANE BOZE! Morcatko jsem vyndala a chovala, byl to samozrejme Pepicek (vzdycky mela Pepicky), no a Pepicek mi sedel na kline a bylo mi ho lito. Jeste ten den jsem ho odvezla domu, kamaradka nic nenamitala. Maminka byla stastna ze mame dalsi zvire, ale kdyz videla tu klec tak rekla ze je proste nas a nedame ho.
Po tydnu jsem sla a koupila jsem mu novou klec, poradnou podestylku, napajecku a jako domecek mu dodnes verne slouzi velka sklenice od okurek. Pepicek byl milej a hodnej, maminka ho rozmazluje kazdy rano kdyz jde se psem tak mu natrha pampelisky a on ceka u dvirek a dela quiquiqui
a ceka na listecky. Je to fakt mazlicek. Minulej rok jsem jela na dovolenou a nechtela sem aby Pepu hlidala babicka nebo nekdo z rodiny a tak sem ho vzala a odvezla ke kamaradce, ktera ma morcata. Dala sem ho do kotce k jednomu hezkymu klukovi Cipovi a tam bydlel asi tyden. Pak jsem ho zas odvezla domu.
Tehdy bylo 12.ledna 2006 asi tak 5 hodin rano a ja slysela takovy divny zvuky, tak jsem se probudila a tise posloucham odkud ten zvuk jde a po tme jsem usoudila ze z rohu kde je klec. Tak jsem rozsvitila mobilem a koukam a nic nevidim, tak jsem se bala vstat a rozsvitit velky. Nakonec jsem sebrala odvahu a vstala a rozsvitila. V kleci byl nas CHLAPECEK Pepa a jeho 3 maly deticky! Takze ze dne na den byl Pepa holka. Uz jsme zvykli mu rikat ze je kluk, takze je to ta Pepa ale kluk. No proste Pepickovi se narodili krasny miminka, ale bohuzel jedno bylo nejaky nemocny a za dva dny umrelo, ty dalsi dve vypadaly silny, ale jedno z nich umrelo za 2 tydny a tak zustalo posledni, zacala jsem mu rikat Kim, byl to celej tatinek. Kim nam zacala rust, ve 2 mesicich jsem ji vzala k vetovi na ockovani a prohlidku, rekl ze je krasna a zdrava, asi za tyden si ji odvezla nejaka holcicka s tatinkem a Pepa zase zustal sam a tak jsme mu poridili kamose kralicka Azamata a spolu bydli ve velky kleci, maj se moc radi. Azamat hopka po byte a Pepicek beha za nim.
Pepca je ted zase na tyden u kluka, uz se moc tesim na malinky deticky. Jsem rada ze ho mam!!!
Komentáře
Přehled komentářů
na mem blogu je soutez o nejhezci morce léta .pošlete fotku vašeho morčete na hor.tomas@centrum.cz připište k fotce jméno morčete www.morcicaci.blog.cz
Co mi provedl
( BOBÍČEK, 19. 12. 2007 17:17)Provedl mi něco hrozného...kousnul mě,ale tak strašně,že mi tekla krev.
fgfgg
(tomas-soutez, 4. 8. 2008 13:25)